Každý rok před Velikonocemi se žáci pátých tříd naší školy pokouší uplést nejdelší pomlázku. Ani letos to nebylo jiné. Již…
Tak jako každý rok i letos navštívil Mikuláš naši školu. Děti z I. stupně byly od rána netrpělivé a čekaly na zacinkání zvonečku, zařinčení řetězu a zabouchání na dveře.
Chybí jen hodná čertice Irena…
Po desáté hodině se dočkaly. Do tříd vešel Mikuláš se svým doprovodem andělů a čertů. Mikuláš četl z andělské knihy jména žáků, kteří si zasloužili pochvalu, a proto jako první dostali sladkost.
Tak povídej…
Pak ale četl čert z pekelné knihy jména dětí, jež měly nějaký vroubek. Některá zlobidla se kajícně ke svým prohřeškům přiznávala, někteří žáci sice v pekelné knize nebyli zapsáni, ale raději se k hříšníkům přidali a přiznali své špatné skutky.
Chybějící čertice už dorazila…
Co nejvíce tížilo jejich svědomí? Nejčastěji říkali: „Nechce se mi učit, běhám po třídě, neposlouchám paní učitelku, zlobím některé děti a peru se s nimi, zapomínám pomůcky a domácí úkoly.“
Prvňáčci byli všichni hodní…
Tyto děti slíbily polepšení a Mikulášovi zazpívaly nebo přednesly básničku. Andělé dali všem nakonec perníky, oplatky a bonbóny.
My a bát se?
Pro letošek nemuseli čerti vzít do pekla nikoho. Čerti nezapomněli ani na učitele. Pro každého měli hádanku nebo úkol a za jeho splnění dostali dobrý perník.
Foto Adam Ondrusz, text Irena Santariusová
Další příspěvky
