skip to Main Content

Je tu březen, měsíc již téměř plynulého čtení. Čas přepisování obtížných slov a častěji už vět. Za námi je doba, kdy jsme slabikovali a bezduše opisovali předepsaná písmena. Jsme dál.

Vyhráváme bitvy na počty slabik v rozdaných kartách, pátráme po kamarádech podle nám neznámého klíče. Klíč zná jen paní učitelka, která jej neprozrazuje, jen výjimečně pomůže.

A když parťáka objevíme, záhadu rozluštíme, nenastává chvíle nicnedělání, ale pokračuje se dál.

Přidělený spolužák nám pomáhá vyluštit ještě obtížnější hádanky, které si musíme přečíst a odpovědi poskládat z písmen tištěné abecedy.

A když vše uhodneme, otvíráme s chutí naše Slabikáře, kde se dozvídáme spousty užitečných informací. Třeba v kapitole „Chceme si hrát“.

Již víme, kdo je chovatel i pěstitel. Přečetli jsme si také návod na zasazení hrachu. Hrách jsme neměli, a tak jsme si zasadili čočku. My čočku, děti z áčka hrášek.

Společně se navzájem navštěvujeme, abychom mohli pozorovat obě luštěniny.

Foto Regína Hajná, text Vladimíra Dudková

Back To Top