Děti z 2. B věděly, že v pondělí 22. 4. slaví naše planeta svátek. Připravovaly se věnovat Zemi ten nejkrásnější…
My děti z 2. B jsme zažily to, co naši rodičové nikdy za život. V půlce druhého pololetí 1. třídy nám zavřeli školu. Aby toho nebylo málo, tak po měsíci druhé třídy nás poslali domů zase. Víme, že to nebylo jen tak pro nic za nic, ale snadné to tedy nemáme. Každopádně bojujeme udatně! Píšeme, počítáme, studujeme, vyrábíme, zpíváme, čteme, prezentujeme, přemýšlíme, rýsujeme, sledujeme videa a tak pořád dokola.
Už nás to ale nebaví. Stále doma, stále ve stejném prostředí plníme vše jenom pro mamku a taťku. Ani se nemůžeme podívat ke kamarádovi od vedle, jak to zase zmastil a jak se nám to povedlo! Ach jo, to je nuda. Ale i výhody to má. Vstáváme, až se nám chce. Večer můžeme být i o něco déle vzhůru, protože ráno nemusíme brzy z postele.
A rozvrh hodin? Ta slova už dlouho nepoužíváme, děláme právě to, co nám mamka vybere nebo se nám zrovna chce. Jo a taky cvičit nemusíme. Nemusíme v pracovce napichovat bobule, tytlat se s barvami nebo zpívat písně u klavíru – jako ve školce. Tak teď vlastně ani nevíme, jestli to, co prožíváme je výhoda nebo nevýhoda. Nicméně je to zkušenost. Pro nás pro všechny!
Virtuální žáci z 2. B
Další příspěvky
