Vybraní žáci devátých tříd se ve druhém pololetí školního roku zúčastnili projektu „Příběhy našich sousedů“. Tento projekt jsme zdárně završili…
Žáci devátých tříd se 12. května vrátili do školy, aby se společně se svými učitelkami českého jazyka a matematiky začali připravovat na blížící se přijímací zkoušky. Účast ve výuce je dobrovolná, děti, které se do výuky nepřihlásily, se nadále vzdělávají pouze online. Ze třídy 9. B se každé úterý a čtvrtek setkává celkem 15 dětí, šestnáctý spolužák musel posílit skupinu žáků z 9. A. Týden před nástupem do školy psali všichni žáci 9. B úvahu na téma Můj život v době pandemie. Jako třídní učitelka jsem byla upřímně zvědavá, jak se dětem distanční výuka zamlouvá, co jim vyhovuje a co jim naopak chybí. Po přečtení těchto prací tedy mohu konstatovat, že z větší části jsou naši „drobečci“ spokojeni hlavně s tím, že mají méně učení než v době běžné prezenční výuky, získali proto více volného času sami pro sebe a taky mohou chodit pozdě spát a ráno později vstávají. Na druhou stranu jim hrozně chyběl kontakt se spolužáky a také výklad učitele v předmětech, které se samostatně zvládají hůř. I těmto velkým dětem pak museli doma s některou látkou pomáhat rodiče. Samozřejmě všichni sportovci nelibě nesli uzavření kroužků, tělocvičen, hřišť a bazénů, velice neoblíbená je nutnost nosit roušku a nemožnost svobodně se setkávat s kamarády, povalování u počítače a televize se projevilo nejen v přístupu ke vzdělání (lenivíme a ztrácíme motivaci), ale i na váze.
Teď už se naštěstí většina opatření zmírňuje, kluci a holky opět tráví volný čas spolu venku nebo v zájmových kroužcích, o to méně se jim však chce věnovat učení a každodenní školní docházka by se jim vůbec nelíbila. Z pozice učitele pozoruji, že soustředit se a pracovat děti najednou „bolí“, proto jsem za ně vděčná, že mohou alespoň dva dny v týdnu zopakovat vše, co se doma tak rychle zapomíná, a procvičit to, v čem máme mezery. Ještě nás čekají tři poslední setkání, 8. června vyrazíme na jediný termín přijímacích zkoušek na střední školy a pak můžeme pomalu začít balit. Držte nám prosím palce. A pěsti taky!
Foto a text Renata Doležalová