V Pekingu se čeká na výsledky …

Tak opět zdravíme z Beijingu, kde jsme od příjezdu neviděli modrou oblohu, ale už aspoň není takové vedro.

Čím začít. Soutěž začala 16.8. v 9 hodin opisem a v 10 hodin byly korektury textu. Tyto dvě soutěže proběhly ve stejné hale, jako bylo zahájení. Popsala bych ji jako halu velikosti fotbalového hřiště, kde naskládali asi 600 stolů a všechny kategorie psaly současně. V každé řadě byl kontrolující rozhodčí a vpředu celá komise Interstena.

Naše skupina byla podle abecedy rozsazena asi od 7. do 9. řady. Milan seděl úplně na kraji. Opis začal podle pravidel, jež účastníci nacvičovali den předtím, když vtom asi půl minuty před začátkem Alena Damborská, naše rozhodčí, nachytala asi tři Číňanky, které už začaly psát. Komise se radila, ale nediskvalifikovala je.

Soutěž tedy začala. Rodiče Cieslarovi, já a samozřejmě i další lidé, kteří chtěli, jsme mohli zůstat sedět úplně vzadu v sále. Museli jsme být zcela tiše, mít vypnutý mobil. V průběhu soutěže však Číňané tyto pokyny normálně porušovali, pořád jsme je okřikovali. Chovali se jako sobci, byli hluční a neorganizovatelní.

Nicméně jsem viděla na Milana, prvních deset minut v pohodě psal, ale najednou se začal naklánět k zemi, něco hledal a bylo znát, jak je rozhozený. Co se stalo, jsem se dozvěděla až po soutěži. Po rozdání textů si špatně seřadil stránky a po napsání třetí strany zjistil, že napsal první a potom 4. a 5. stránku. Vynechal tedy 2. a 3. Bohužel nevěděl, že nenapsání stránky se počítá jako jedna chyba a tvrdě na to doplatil. Začal přepisovat a mazat. Nejspíš bude v této disciplíně diskvalifikovaný.

Po tomto totálním rozhození a troše slz, nejen jeho, se mu podařilo zkoncentrovat a korekturu napsal již dobře. Měl 116 korektur, přičemž i ti nejlepší 16-ti letí měli třeba jen 140. Po soutěži ostatní říkali, že byla dost těžká. Ale výsledky se dozvíme až ve čtvrtek večer.

Opět několik Číňanů začalo psát dříve než ostatní, sešlo se tam u nich asi 5 rozhodčích, ale stejně jim to nechali rozepsané a nevyhodili je. Byl to jeden velký binec a o fair play se nedá mluvit.

Tím jsme neděli ukončili a jeli taxíkem na hotel. To taky bývá sranda, protože hotel, ve kterém bydlíme, je teprve rok postavený a většina taxikářů neví, kde je. A žádný zatím neuměl anglicky a z vizitky to neumí přečíst. Jezdí úplně bez pravidel, to je na hodinové vyprávění, když sedím vpředu, vlasy mi hrůzou stojí na hlavě.

Dnes ráno byl diktát v 8,30. To byl další šok, našim děckám přidělili místnost o velikosti malé třídy, kde byli namačkáni jeden na druhém, opět bez nastavitelných židlí a jen s jedním „reprákem“ bez pořádné techniky. Byla tam křesla, do kterých ti menší úplně zapadali. Potom nějaká, asi Italka, sehnala 4 polštáře a zbytek soutěžících seděl na taškách, baťozích a kabelkách. To byste prostě museli vidět. Přitom hned naproti byla krásná velká místnost s audiotechnikou a pořádnou klimatizací. No a tam psaly svůj diktát dvě Rusky. To bylo prostě k neuvěření!!!

Ale Milan byl naštěstí opět spokojený, chytil čtyři minuty a myslí si, že má i málo chyb. No a potom se psal další diktát tzv. RT – real time, tam už nebyl přihlášen, ale myslím si, že to klidně mohl zkusit, je to škoda.

A tím končí dnešek tj. 17.08.09, děcka se šla do hotelové posilovny a bazénu trochu odreagovat a teď už je čekají jen výlety a pohoda.
To bude ode mne asi vše, zase napíšu.

S pozdravem Jana

P.S. Taky bych chtěla říct, že některým z naší výpravy se nedařilo a dělali chyby i dost ostřílení borci. Petr Hais si neuložil protokolování a korespondenci a přišel o všechna data, Křenek psal první stranu korektur poslepu, protože mu nešla obrazovka. A jedné Slovence (je už na 13. mistrovství) se asi dvě minuty před koncem opisu všechno ztratilo, prostě zčernala obrazovka. Dvěma lidem shořel počítač, protože při tom množství lidí bylo přepětí v síti. Naštěstí pro nás to byli, myslím, Maďaři a ne nikdo z našich. Těch slz tam bylo prostě hodně ….