skip to Main Content

Ve středu 11. 6. jsme vyrazili na dvoudenní výlet do Příbora. Byli jsme v pořadí již čtvrtou albrechtickou třídou, která se na toto místo letos vydala, nicméně rozhodně se můžeme pochlubit několika speciálními zážitky. Příbor nás přivítal opravdu letním dnem, proto jsme hned naskákali do bazénu- samozřejmě pod dozorem plavčíka i doprovázejících učitelek.

Všichni jsme se dobře vyřádili…

Následovala procházka do centra města, tam jsme si dali úžasnou pizzu. Po obědě vypukl plánovaný program. Všichni jsme si vyzkoušeli aquazorbing, děti běhaly v obřích plastových koulích a válcích, za odměnu pak mohly řádit na nafukovacím banánu, chobotnici, trampolíně atd. Po krátkém odpočinku jsme se vrhli do programu zvaného Neseď doma.

Únava je únava…

Pět týmů závodilo o sladké ceny v běhu na nafukovací opičí dráze, ve skákání přes obří koule, v přelézání dráhy se skluzavkami, kluci i holky bojovali v ringu, jen místo pěstí používali kladiva, a nakonec se sami oblékli do koulí a přetlačovali se. Skvělou zábavu bohužel pokazilo Ivetino zranění kotníku, a i když nakonec nešlo o nic vážného, byla z dalších bojů vyřazena a ke své lítosti strávila zbytek výletu jako pasivní divák.

Co se dá dělat…

Po večeři hráli neunavitelní výletníci ping-pong a plážový volejbal, tedy spíše přehazovanou. Přesně v 21.45 jsme usedli do letního kina a s cukrovou vatou a lízátkem jsme se dívali, jak se už postarší účetní Fantozzi snaží naučit anglicky. A aby toho nebylo málo, s úderem půlnoci jsme stáli na místním hřbitově a poslouchali strašidelné historky o hrobníkovi, který tam straší, o záhadné sebevraždě a putovním háku s provazem oběšence, zkrátka hřbitovní příběhy.

Docela dobrá lavička…

Ve čtvrtek se citelně ochladilo, mohli jsme se tak za denního světla podívat zpět na hřbitov, prošli jsme si náměstí a prohlédli si rodný dům Sigmunda Freuda. Během dopoledne se počasí začalo opět měnit, tak jsme si znovu užili koupaliště, tentokrát jsme ho měli sami pro sebe. A kdo se už nechtěl koupat, opět vyrazil na místní sportoviště.

Na zpáteční cestu jsme se pořádně posilnily…

Návrat domů byl poněkud náročný, celkem čtyřikrát jsme přesedali, ale svezli jsme se i City Elefantem a rozhlíželi se po krajině pěkně z druhého patra! Snad mluvím za všechny, když řeknu, že jsme si letošní výlet opravdu užili. Tak zase za rok!

Foto a text Renata Doležalová

Back To Top