Poznáváte? Také jste se o něm učili! Nyní byla řada na nás. V hodinách vlastivědy jsme se vydali po jeho…
Jakmile jsme prošli bránou, zahlédl nás z vrátnice pan Anton a přišel nás přivítat. Úvodem jsme byli seznámeni s účelem sběrného dvora a poučeni o bezpečnosti, protože naše návštěva probíhala v době vyhrazené pro veřejnost.
Pan Anton nás přivítal…
Exkurze začala prohlídkou největší haly, která slouží jako garáž vozidel sběrného dvora a také k třídění dovezeného odpadu. Vedle nás se tyčila vcelku vysoká hromada odpadu všeho druhu, který čekal na ruční roztřídění.
Naše město třídí odpad…
Když jsme halou prošli do zadní části dvora, uviděli jsme několik kontejnerů na železo a již slisované balíky plastů. V menší hale, nejnovější ve sběrně, byla zaparkovaná menší technika jako sekačky, nakládače apod. Po celou dobu prohlídky neustávala práce místních zaměstnanců.
Posloucháme výklad o biomase….
Traktor, který nám trochu rušil velmi zajímavý výklad pana Antona, totiž převážel biomasu, ze které se speciální péčí vytvoří kvalitní zemina. Z hromad biomasy stoupal kouř, který, jak nám bylo vysvětleno, vzniká rozkladnými chemickými procesy. Dokonce by při nedostatečném provětrávání této ještě nehotové zeminy mohlo dojít k jejímu samovznícení.
Elektro odpad…
Poté jsme místo opustili a přešli k malé plechové boudě s elektro odpadem, kde žáky zaujaly vyhozené televize a počítače. Naše exkurze skončila opět u vrátnice, jejíž část slouží jako zázemí místních zaměstnanců, kteří se zde mohou převlékat, opláchnout a nasvačit.
Co vás zajímá…
V závěru nechyběla kratinká beseda, kde se děti doptaly, co je zajímalo. S dobrým pocitem, že se naše obec stará o odpad, recykluje, zpracovává, třídí a bezplatně přijímá téměř vše, co již občan Města Albrechtic nepotřebuje, jsme se rozloučili.
Foto a text Vladimíra Dudková
Další příspěvky
