Lyžařský výcvik 2020

„A už jen to počasí aby vyšlo.“ Tak zní slogan jedné z cestovních kanceláří. Ne nadarmo se říká, že nejkrásnější lyžování je za krásného slunečného počasí, a přesně takové podmínky si užívali letošní účastníci lyžařského výcviku sedmých tříd. Již tradičně se výcvik konal v nedalekém lyžařském středisku Karlov pod Pradědem v termínu od neděle 19. do pátku 24. ledna. Celkově se jej účastnilo 32 žáků, čtyři učitelé a o zdraví nás všech se vzorně starala paní zdravotnice.

Po nedělním příjezdu jsme měli všichni dostatek času se pohodlně ubytovat, rozdělit do družstev a potom už jsme se nemohli dočkat ranního budíčku. Družstva byla čtyři. Lyžaři prvních dvou družstev, Laviny a Rychlé střely, celý týden pilně pracovali na vylepšení lyžařského stylu. Třetí družstvo pod názvem Blizzardi se první den seznamovalo se svahem, nabíralo potřebnou odvahu, aby se již po pár jízdách ujistilo, že je to vlastně úplná pohoda a zábava. Ve čtvrtém družstvu s příhodným názvem Kokosy na sněhu byli naši začátečníci. Plni odhodlání nejdřív trénovali jízdu v pluhu, aby se po dni šlapání do kopce odhodlali na lanovku a na první jízdu na „velkém“ kopci.

Ve středu nás čekal pouze dopolední program na svahu a odpoledne jsme strávili v nedalekém bruntálském bazénu, kde jsme si všichni společně odpočinuli a nabrali dostatek sil do dalšího tréninku. Celý týden utekl jako voda a byl zde pátek, den, kdy zábava na sjezdovce, na chatě, v bazéně a vlastně celý náš pobyt měly skončit. Ještě před tím nás ale čekalo závěrečné dopoledne na kopci. Předposlední (správní lyžaři nikdy neříkají poslední) lyžování jednoznačně dokázalo neuvěřitelné zlepšení všech našich dětí. I na začátku týdne lyžováním nepolíbené družstvo Kokosů na sněhu bylo v pátek na svahu jako doma a vykrajovalo oblouky jako zkušení lyžaři.

Pátek dopoledne, kdy jsme nastoupili do autobusu, skončil lyžařský výcvik 2020 definitivně.  Na všech účastnících byla znát únava, ale také odhodlání zlepšovat se v umění lyžování, a hlavně si to na lyžích pořádně užívat.

Foto Lubomír Grček, text Janis Busios